O projektu

Stát se matkou představuje největší přelom v životě ženy. Naše rozumové schopnosti a nabyté znalosti o světě zcela ustupují a nastupuje úplně nové já - emotivní, animální, křehké, intuitivní - přesně takové, jaké nás dítě potřebuje. Ale k tomu, aby se čerstvá matka mohla do této tělesně-citové sféry zcela ponořit, potřebuje oporu okolí. Potřebuje důvěru, že ona a její tělo je pro dítě to nejdůležitější. Potřebuje být spojená se svými pocity, protože ty jí umožňují porozumět dítěti a jeho potřebám. Potřebuje ochranu muže, aby zajistil láskyplné a bezpečné prostředí pro ni a dítě. A také potřebuje čas. Čas být jenom s novorozencem, ve slastné bondingové bublině, kde existují jen oni dva.

Komunitní podpora šestinedělek má za cíl umožnit čerstvé matce věnovat se v maximální možné míře miminku a vlastní regeneraci. 

Navazuje na evolučně ověřenou tradici ženské pomoci v poporodním období. Ženy si od nepaměti vzájemně vypomáhaly, obzvláště pak v intenzivních přechodových fázích. Projekt za pomocí regionálních facebookových skupin propojuje šestinedělky a ženy, které se ochotné jim pomoci (tzv- kmotřičky).

Pravidla pro šestinedělky:

• Uvědomuji si, že mojí prioritou je péče o sebe a miminko. Proto je v pořádku říct si o pomoc.

• Jasně sděluji, co přesně a kdy potřebuji.

• Respektuji, když kmotřička odmítne nějakou činnost vykonat.

• Uvědomuji si, že kmotřička mi pomáhá zadarmo. Oceňuji její práci, i když třeba není přesně podle mých představ.

• Za službu nic neplatím, ale v budoucnu ji zase poskytnu já další šestinedělce.

• Uvědomuji si, že komunitní podpora šestinedělek není profesionální služba. Pokud chci garantovanou osobu, můžu si na podobné služby objednat poporodní dulu.

Pravidla pro kmotřičky:

• Dělám tuto činnost právě tak, abych z ní měla dobrý pocit, tedy aby mne bavila a dávala smysl. Sebe mám na prvním místě. Tuto službu dělám pro svoje naplnění a radost.

• Službu vykonávám v takovém rozsahu, který je mi příjemný (ať už je to jedna návštěva za život či pravidelné dochazení k vícero šestinedělkám).

• Mám právo říct ne.

• Respektuji výchovný přístup šestinedělky.

• Nepřišla jsem rozdávat rady, ale podporu. Pokud se mne na něco šestinedělka zeptá, samozřejmě ji mohu poskytnout svou zkušenost a náhled. Ale až na vyžádání. Pokud dostanu otázku, jejíž odpoveď neznám, nebo není v mé kompetenci, je v pořádku říct "nevím" a odkázat na odborníka, např. laktační poradkyni. (Seznam místních odbornic najdu v souborech regionální FB skupiny Komunitní podpora šestinedělek.)

• Uvědomuji si, že moje služba má hodnotu, i kdybych měla pocit, že ji šestinedělka nedoceňuje. Nepomáhám, aby mi šestinedělka byla vděčná, ale proto, že věřím, že moje konání má smysl.

• Toto není pravidlo, jen doporučení: Když se starám o druhé, je na místě dát péči také sobě. Tedy po tom, co udělám něco pro šestinedělku, dopřeji sobě něco, co mám ráda, třeba koupel, čtení, saunu apod.

• Respektujeme, že jsme každá jiná. Hledáme na sobě to, co můžeme ocenit.

• Vzhledem k záměru projektu - podpořit pouto mezi matkou a novorozencem - nespadá mezi poskytované služby hlídání miminka. Výjimku tvoří situace, kdy si šestinedělka potřebuje zaopatřit základní potřeby, např. vysprchovat se, a doprovod k lékaři.

• Za šestinedělky považujeme v tomto projektu i ženy, které své děti neporodily, ale přijaly je do své výhradní péče (osvojitelky, pěstounky apod.).

• Vědomě dávat a přijímat pomoc nás léčí a posouvá. Proto si poskytnutí i přijetí podpory užijte, může mít pro Vás větší hodnotu, než jste čekala.

• Pokud má kmotřička dceru starší 12ti let, může ji po dohodě se šestinedělkou vzít s sebou na výpomoc. Díky tomu se dívky seznámí s obdobím šestinedělí a v budoucnu budou moct na tuto svou zkušenost navázat, až se samy stanou matkou.