Znovuzrozené šestinedělí a Podpora šestinedělek

     Když se dívám na těhotné ženy a matky kolem sebe, okouzluje mne, jak v nich mateřství probouzí vnitřní sílu. Tato síla vyvěrá z napojení se na to, co je v nás skutečné, jaká je naše podstata. Co nám sděluje tělo a našeptává duše. Jako ženy se tak dostáváme do hlubšího kontaktu samy se sebou. A z tohoto spojení vyvěrá odvěká moudrost žen.

     Je to ten hlas bytí, který nám vnuká myšlenku, že porod je přirozený a obdivuhodný. A že tak, jako porodily naše matky, babičky a prababičky, i my dokážeme zdravě, s hrdostí a pokorou porodit.

    Je to ten pocit, že miminko si nejvíc užiji u sebe v náručí, i když mi někdo říká, že bych neměla, protože jej tak rozmazlím, nebo dokonce ohrozím.

     Je to sounáležitost s ostatními ženami - matkami, které prochází podobnými zážitky, starají se a pláčou, pečují a dojímají se, strachují se i dávají utěchu.

     A tak se jako ženy probouzíme k hlasu naší intuice. Stáváme se vědomějšími, radostnějšími, nalézáme krásu naší podstaty.

     Co znamená, být feminní, podle mě výrazně krystalizuje v období šestinedělí. Hlas rozumu umlká a místo něj se hlásí životodárné tělo a intenzivní nespoutané prožívání. My, moderní, často intelektuálně zaměřené ženy, jsme zcela zaskočeny tím, co se v nás odehrává za emoční bouře. Málo kdo nám řekne, že nás příroda takto vybavila, abychom dokázaly rozumět novorozenci a že naše citovost dláždí cestu ke slastnému vztahu k miminku. Depresivní a další dlouhodobé negativní prožitky bývají výsledkem neporozumění procesům, které se kolem narození odehrávají, a to ať matkou nebo okolím. Často oběma stranami.

     Aby mohla šestinedělka využít dar citovosti, potřebuje k tomu hned několik věcí:

Mít v sobě odvahu a pokoru přijímat svoje emoce, to znamená nehodnotit je, ani sebe. Naopak se ladit do co nejlaskavějšího postoje vůči sobě.

Věřit svým instinktům, protože ona je největším expertem na své dítě.

Důvěřovat svému tělu a procesům, kterými prochází. Tak, jako tělo dokázalo vytvořit celou novou bytost a porodit ji, dokáže i dítě uživit kojením a zregenerovat se. Občas k tomu může potřebovat pomoc zvenčí, což ale nemění nic na tom, že si ona i celý proces zrození zaslouží nekonečnou úctu.

A konečně, aby se šestinedělka mohla ponořit do sféry prožívání, potřebuje oporu od okolí. V psychické rovině to znamená zacházení s úctou a vědomím toho, jak moc je emoční prožívání matky důležité. V praktické rovině tato podpora znamená alespoň částečně převezmout úkoly ženy, které se přímo nepojí s péčí o novorozence.

     Příroda totiž stvořila člověka jako tvora žijícího ve společenství - zoon politikon. Proto existují období života, kde evolučně vzniká potřeba pomoci od okolí a kde s ní příroda také počítá. Díky tomu mohla uzpůsobit prožívání šestinedělky na vysokou citlivost v zájmu napojení se na novorozence, protože spoléhá na pomoc od jejího okolí.

     V mnoha kulturách tato tradice stále existuje. Ženy chodí čerstvé matce pomoci s domácností, staršími sourozenci, nosí jí jídlo. Matka a dítě z toho velmi výrazně těží, protože mají čas a klid být spolu, poznávat se v konejšivé náruči, která miminku připomíná život, jenž znalo až do porodu. Společně se učí kojení, o němž víme, že je ideálním pokrmem nejen pro tělo děťátka, ale i pro jeho psyché. Kromě toho přináší četné zdravotní výhody i pro matku.

     Já sama jsem si potřebu nechat si od okolí dostatečně pomoci uvědomila až zpětně po svých dvou šestinedělích. Nějak jsem po porodu věřila, že tak jako moje maminka to přeci "všechno zvládnu" a ještě tím dokážu světu, že "jsem dost dobrá". Pomalu mi docházelo, že priorita je miminko v náručí, můj klid a odpočinek. (Protože co žena nezregenruje během šestinedělí, se později dlouho dohání.) Naštěstí moje maminka a tchýně měly dost citu a obě mi vypomohly. Moje maminka přijela dva dny po porodu uklidit (rodila jsem doma, kde se takovýto poporodní úklid obzvlášť hodí) a moje tchýňka nám uvařila a přivezla jídlo. Tyto dva počiny ve mně dodnes zanechaly tak hřejivý pocit na srdci, že jsem se rozhodla, že chci tuto pomoc poslat dál.

A tak jsem se dvěma dalšími ženami založila projekt Podpora šestinedělek, jež si klade dva cíle:

• šířit osvětu o šestinedělí - o jeho významu (dítě se adaptuje na nový způsob života, učí se kojení, začíná se formovat citová vazba dítěte, která má vliv na jeho vnímání světa a jeho schopnosti utvářet vztahy a žít v nich; matčino tělo se regeneruje a i ona se učí být matkou novému dítěti) a o tom, že šestinedělkám je normální pomáhat.

• propojovat šestinedělky se ženami, které jsou ochotné jim pomoci (tzv. andělky), přes facebookovou skupinu Podpora šestinedělek

Jak tato skupina funguje?

Šestinedělka napíše na zeď skupiny, co by potřebovala, a andělky se s ní domluví na konkrétní formě pomoci. Obvykle se žádá o přinesení jídla nebo nákupu, zabavení staršího dítěte, pomoc v domácnosti, pohlídání miminka, aby si matka mohla obstarat základní potřeby (např. osprchovat se), poskytnutí společnosti či prosté vyslechnutí.

Celý proces pomoci se řídí několika pravidla. Například: šestinedělka za služby nic neplatí, ale zavazuje se, že podobnou pomoc poskytne během svého života další šestinedělce. Tak, jako je žádoucí, aby si šestinedělka řekla, co potřebuje, je na místě, aby andělka souhlasila pouze s takovými činnostmi, které bude dělat ráda. Odměnou jí slouží dobrý pocit z vykonané práce a život podle vlastních hodnot.

Skupina také disponuje seznamem kontaktů na odbornice na období šestinedělí, tedy laktační poradkyně, duly, poporodní duly, porodní asistentky, dále často psychoterapeutky, lektorky vázání v šátku apod. Podpora šestinedělek není odborná služba, ale upozorňuje na důležitost péče v poporodním období ženy, proto tyto kontakty poskytuje a doporučuje.

     Pokud byste chtěli vědět více informací o projektu, vše najdete na www.podporasestinedelek.cz. Aktuality můžete sledovat na FB stránce Podpora šestinedělek a aktivně se můžete zapojit ve stejnojmenné skupině, kde rády uvítáme nové členky - ať už šestinedělky, nebo andělky.

     Z celého srdce ženám přeji, aby naslouchaly svému vnitřnímu hlasu. Tomu, který vychází ze spojení s tělem a duší, a který nás vede k lásce k sobě a ke světu. Poznáme ho tak, že je rezonuje celou naší bytostí a přináší nám dobré pocity. Pokud přináší strach, není to on.

     Tento hlas můžeme v šestinedělí obzvlášť slyšet. Ať už nám naše nitro sděluje, že potřebujeme pomoc, nebo naopak cítíme, že chceme být především samy, jako čerstvé matky bychom měly vědět, že na našich pocitech opravdu záleží, neboť vedou i ke spokojenému miminku.

     Muž je hlavou rodiny, žena jejím srdcem. A abychom z našeho srdce mohli štědře dávat a utvářet tak láskyplný prostor pro své nejbližší, kterému říkáme domov, potřebujeme si své citovosti a zranitelnosti vážit, nalézt v ní svou sílu a přednost. A pokud chceme své rodině hodně dát, musíme také umět přijímat. Podporu, lásku, péči i ocenění. V období šestinedělí to platí obzvlášť.

     Šestinedělí v sobě skrývá slastný čas poznávání se s miminkem. Když dáme tomuto času výsostnou prioritu, dokážeme zažít šestinedělí tak, jak věřím, že jej matka příroda zamýšlela. Ohromeni zázrakem života a dojati krásou svého dítěte.